Obsedantně-kompulzivní porucha je relativně časté a většinou celoživotní psychické onemocnění, které se týká přibližně 3 % populace. Léčbu však zpravidla vyhledá jenom část těchto osob, které mají závažné a obtěžující příznaky.
Léčbou a výzkumem obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) se autoři zabývají již několik desetiletí. V našich podmínkách chybí dostatek základní odborné literatury v českém jazyce, proto se rozhodli své dlouholeté zkušenosti přetavit do této monografie. Kniha přináší souhrn výzkumů příčin a způsobu léčby OCD za posledních čtyřicet let a osvětluje problematiku z mnoha hledisek: věnuje se jak biologickému, tak psychologickému či psychoterapeutickému pohledu. Psychoterapeutické přístupy jsou probírány zevrubněji především proto, že jsou pokládány za účinnější a trvalejší.
Publikace je koncipována tak, aby z ní měli užitek jak odborníci (psychiatři, psychologové, praktičtí lékaři, poradenští pracovníci), tak studenti těchto oborů, ale i ti, kteří poruchou trpí, a jejich blízcí. Čtenář si může vybrat informace na různé úrovni odbornosti podle svých potřeb a možností.
Uvolněte se. Nejste odsouzeni k životu plnému zbytečného přemítání a bezesných nocí. Ve skutečnosti jste úplně normální. Normální nejsou všichni ti lidé na sociálních sítích, co vypadají jako komparz z reklamy na lentilky. Ať už trpíte úzkostí silnou či lehkou, je tahle kniha pro vás. Máme spoustu stránek s aktivitami, které vám pomůžou cítit se míň osaměle, inspirují vás, a pomůžou vám vymyslet, co dělat, když ve tři ráno nespíte kvůli úvahám o tom, jestli jste ten e-mail poslali tomu správnému Petrovi.
• Trápí vás ve dne v noci starosti a obavy?
Cílem ediční řady „Destigma“ je změnit pohled na psychické problémy, jako je např. syndrom vyhoření, deprese, různé typy závislostí či poruchy příjmu potravy. Druhý svazek nazvaný Královna děsu je věnován panické poruše – diagnóze obvyklejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Často navazuje na syndrom vyhoření, nebo se s ním prolíná. O panickému tématu pojednává ve svém textu a v komentářích ke konkrétním příběhům zkušený psychiatr Radkin Honzák. Agáta Pilátová a Aleš Cibulka vyzpovídali populární osobnosti — Petru Kruntorádovou, Věru Martinovou, Ivu Pazderkovou, Pavla Ráže a Petru Špalkovou — které vyprávějí o své zkušenosti s touto diagnózou. Knihu uzavírá aktuální úvaha dr. Honzáka „Panika v čase koronaviru“.
Tuto knihu si prohlížíte pravděpodobně proto, že někdo z vašich blízkých trpí depresí. Nejste sami, kdo má ve svém okolí člověka, jenž se potýká s touto nemocí. Depresi zažije podle statistik v životě každý pátý člověk. Ve skutečnosti je jich ale ještě více.
Jste unavení z toho, že vám lidé pořád říkají, abyste nebrali život tak vážně? Pokud patříte mezi vysoce citlivé osoby, je vlastně v pořádku, že ho berete vážně. Kniha Přecitlivělost není slabost, kterou napsala dánská psychoterapeutka Ilse Sand, jež do této skupiny osob řadí i samu sebe, poskytuje řadu konkrétních tipů, co dě
Úzkost je velmi nepříjemný emoční stav a může hluboce zasáhnout do kvality života. Připravuje člověka o spokojenost a vzhledem k pocitu nízké sebedůvěry také o mnohé životní příležitosti. S úzkostí však lze pracovat. Existuje několik jednoduchých technik, díky nimž může takto zasažený člověk znovu získat pevnou půdu pod noha
Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.
Kniha přináší populárně-naučnou formou málo známá fakta o autismu, jejich nečekané souvislosti a nevyhýbá se ani hodně diskutovaným tématům. Není učebnicovým textem ani poradenskou příručkou. Nemá za cíl komplexně popsat určitou problematiku spojenou s poruchami autistického spektra. Zaměřuje se naopak na poznatky, o nichž se v učebnicích většinou nepíše, protože se nehodí do učebnicových schémat. Není ale alternativním výkladem reality a zůstává na půdě akademické medicíny, kde autor více než dvě desetiletí působí. Je určena rodičům autistických dětí i všem odborníkům, kteří se chtějí zábavnou formou seznámit s neznámými dílky skládačky zvané autismus.
Martin Jarolímek v knize srozumitelně charakterizuje tuto psychickou poruchu, líčí její příznaky a zabývá se různými aspekty léčby i běžného života. Zároveň oslovuje sociální pracovníky a terapeuty a věnuje se i obecnějším úvahám o systému psychiatrické péče v České republice. V závěru knihy najdeme seznam doporučené literatury a kontakty na sociální a jiné služby pro pomoc lidem s psychotickou poruchou.
Jungova znepokojivá zpráva o rozpolcenosti světa je současně výzvou k nápravě nežádoucího stavu, jenž dnes stejně jako v době vzniku této knihy představuje nebezpečí pro zdraví a život jednotlivého člověka i lidstva jako celku. A na jednotlivého člověka, na skutečného nositele života a kultury se Jung obrací, když upozorňuje na fatální nedostatek sebepoznání – na podceňování a nerespektování nevědomých sil, které výrazným způsobem škodlivě i blahodárně ovlivňují všechny aspekty života.
Autoři poskytují nezbytné teoretické znalosti o základních vlastnostech lidské psychiky a zaměřují se na přesah psychologických poznatků do praktického života. S nadhledem popisují nejčastější předsudky, obranné mechanismy, stereotypní myšlenkové pochody a komunikační hry, které nám komplikují život.
Již třetí, aktualizované a rozšířené vydání příručky renomovaného českého psychologa svědčí jednak o neustávající naléhavosti problematiky deprese, jednak o stále platné terapeutické hodnotě textu, který se snaží poskytnout odborné rady jak lidem, kteří sami trpí depresí, tak těm, kteří stojí blízko někoho, kdo se do deprese propadá. Důraz je přitom kladen na metody “svépomocnéé” psychoterapie, vycházející z odborných kognitivně orientovaných studií. Vedle zmíněných psychoterapeutických postupů publikace neopomíjí ani analýzu příčin vzniku deprese a s ní související doporučení, “jak zdravě žítt”, abychom se do deprese nedostali. Autorský přístup Jaro Křivohlavého je unikátní svým duchovním přesahem k tématu naděje a odpuštění jako nebiologické součásti léčby.
Vybrané spisy S. Freuda se skládají ze dvou knih:
Kniha je dalším pozoruhodným příspěvkem Dr. Levina k problematice léčby traumatu. Srozumitelným a poutavým jazykem, s odkazy na seriózní neurovědeckou literaturu, popisuje různé typy paměti, jejich základní neurologické mechanismy a jejich význam v práci s traumatem. Trauma a paměť je neocenitelnou publikací pro terapeuty, kteří se chtějí zdokonalit ve své praxi, pro laiky, kteří chtějí lépe porozumět tomu, jak mysl a mozek uchovávají a rozřešují traumata, i pro vědce, jež zajímá, jak body-psychoterapie využívají při práci s traumaty poznatků moderní neurovědy.
Miliony lidí na světě trpí nějakým typem úzkostné poruchy a ze všeho nejvíc touží vrátit se co nejrychleji do normálního života. Klaus Bernhardt představuje nový způsob terapie úzkosti, který cíleně využívá procesy zpracování informací probíhající v našem mozku. Jednoduchá, snadno pochopitelná cvičení tak většině pacientů trpících úzkostmi a panickými atakami umožní již po několika málo týdnech návrat do života bez paniky a úzkosti.
V knize Dějiny šílenství, Foucault vychází z představy existence tzv. „nulového bodu“, kdy ještě nebyl ustanoven pojem šílenství – duševní choroby, kdy rozum a ne-rozum nebyly odděleny a žily vedle sebe. Od tohoto nulového bodu se odvíjí celý příběh oddělování rozumu a ne-rozumu, ustanovování hranic a nahlížení ne-rozumu. Šílenství Foucault považuje za výsledek klasifikujících a represivních tlaků společenských institucí na jedince. Foucault k popisu příběhu šílenství používá metodu archeologickou, která se snaží postihnout implicitní vědění (savoir) charakteristické pro danou společnost. K tomuto vědění se lze dopracovat studiem rozličného historického materiálu, který není privilegovaně vybírán.
Pojem „perverze“, pohybující se na pomezí psychického a fyzického, začal ve svých psychoanalytických koncepcích propagovat Sigmund Freud. Studium perverzí mu otevřelo hluboký vhled do způsobu fungování sexuality a erotiky, který měl rozhodující význam pro utváření jeho teorie lidské psychiky. Mnohé z těchto poznatků si dodnes zachovaly svou platnost, jiné byly doplněny nebo pozměněny. V současné době se pojem „perverze“ v kontextu psychiatrie už téměř nepoužívá a stále více je nahrazován označeními „parafilie“ nebo „porucha sexuální preference“.