Obsedantně-kompulzivní porucha je relativně časté a většinou celoživotní psychické onemocnění, které se týká přibližně 3 % populace. Léčbu však zpravidla vyhledá jenom část těchto osob, které mají závažné a obtěžující příznaky.
Léčbou a výzkumem obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) se autoři zabývají již několik desetiletí. V našich podmínkách chybí dostatek základní odborné literatury v českém jazyce, proto se rozhodli své dlouholeté zkušenosti přetavit do této monografie. Kniha přináší souhrn výzkumů příčin a způsobu léčby OCD za posledních čtyřicet let a osvětluje problematiku z mnoha hledisek: věnuje se jak biologickému, tak psychologickému či psychoterapeutickému pohledu. Psychoterapeutické přístupy jsou probírány zevrubněji především proto, že jsou pokládány za účinnější a trvalejší.
Publikace je koncipována tak, aby z ní měli užitek jak odborníci (psychiatři, psychologové, praktičtí lékaři, poradenští pracovníci), tak studenti těchto oborů, ale i ti, kteří poruchou trpí, a jejich blízcí. Čtenář si může vybrat informace na různé úrovni odbornosti podle svých potřeb a možností.
Cílem ediční řady „Destigma“ je změnit pohled na psychické problémy, jako je např. syndrom vyhoření, deprese, různé typy závislostí či poruchy příjmu potravy. Druhý svazek nazvaný Královna děsu je věnován panické poruše – diagnóze obvyklejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Často navazuje na syndrom vyhoření, nebo se s ním prolíná. O panickému tématu pojednává ve svém textu a v komentářích ke konkrétním příběhům zkušený psychiatr Radkin Honzák. Agáta Pilátová a Aleš Cibulka vyzpovídali populární osobnosti — Petru Kruntorádovou, Věru Martinovou, Ivu Pazderkovou, Pavla Ráže a Petru Špalkovou — které vyprávějí o své zkušenosti s touto diagnózou. Knihu uzavírá aktuální úvaha dr. Honzáka „Panika v čase koronaviru“.
Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.
Martin Jarolímek v knize srozumitelně charakterizuje tuto psychickou poruchu, líčí její příznaky a zabývá se různými aspekty léčby i běžného života. Zároveň oslovuje sociální pracovníky a terapeuty a věnuje se i obecnějším úvahám o systému psychiatrické péče v České republice. V závěru knihy najdeme seznam doporučené literatury a kontakty na sociální a jiné služby pro pomoc lidem s psychotickou poruchou.
Vybrané spisy S. Freuda se skládají ze dvou knih:
Pojem „perverze“, pohybující se na pomezí psychického a fyzického, začal ve svých psychoanalytických koncepcích propagovat Sigmund Freud. Studium perverzí mu otevřelo hluboký vhled do způsobu fungování sexuality a erotiky, který měl rozhodující význam pro utváření jeho teorie lidské psychiky. Mnohé z těchto poznatků si dodnes zachovaly svou platnost, jiné byly doplněny nebo pozměněny. V současné době se pojem „perverze“ v kontextu psychiatrie už téměř nepoužívá a stále více je nahrazován označeními „parafilie“ nebo „porucha sexuální preference“.
Navzdory svým plánům za svého života Erich Fromm o psychoanalytické terapii skoro nic nepublikoval. Jak však píše jeho žák Rainer Funk, každý, kdo byl Frommem analyzován, pocítil jeho „neúprosnost hledače pravdy a kritického průvodce, ale také mimořádnou schopnost vcítění, blízkost a bezprostřednost ve vztahu k druhým“. V souladu s tím, že Fromm nezaložil novou terapeutickou školu, jeho stati na téma psychoanalýzy neinformují o žádných technikách. Zde předkládané texty, jež uspořádal právě Rainer Funk, spíše informují o Frommově vztahu s duševně trpícími lidmi naší doby a o jeho schopnosti individuálního vnímání základních problémů člověka. Analytik se v jeho pojetí učí vycházet především sám se sebou a je sám sobě nejbližším pacientem, takže pacient se v určitém smyslu stává jeho analytikem. Soubor zde předkládaných textů je přepisem nahrávek Frommových přednášek a rozhovorů, které tak mají povahu mluveného slova a důležitým způsobem charakterizují Ericha Fromma jakožto člověka.